SOUČASNÉ BRITSKÉ UMĚNÍ / CONTEMPORARY BRITISH ART

O AKCI /ABOUT THE EXHIBITION

Velká Británie hraje stěžejní úlohu ve vývoji výtvarného umění po druhé světové válce. Dosud těží z postavení bývalého světového impéria, kde je z Londýna často mentálně blíže o New Yorku či Toronta, než do Paříže. Toto světové rozkročení určilo i poválečnou dominanci na poli výtvarného umění, kterou započal mezi řadou zvučných jmen i Francis Bacon, jeden z vůbec nejvíce ceněných autorů dvacátého století. V sedmdesátých a osmdesátých letech začal v Londýně obrovský nárůst různých konceptuálních proudů, který opět z Londýna činil evropskou metropoli umění. Na tyto proudy navazuje i současná obnovená vlna zájmu o malbu, doprovázená intenzivní revizí starších uměleckých postupů.

Art Lines ve spolupráci s předním britským uměleckým kritikem, též aktivním umělcem, Edwardem Lucie-Smithem připravila zajímavý vhled do současné britské výtvarné scény. Výstava představuje tvorbu jedenácti pozoruhodných solitérů i vážených a ceněných umělců, kteří povětšinou nestojí v hlavních a protěžovaných moderních proudech a nerezignovali na elementární sdělnost.

Jádro souboru tvoří známá jména zakladatelů stuckismu, Charlese Thomsona či Paula Harveyho, kteří již měli v Art & Event Gallery Černá Labuť soubornou výstavu. Vedle nich expozice prezentuje i nové tváře. Ze souboru autorů těžících z reflexe fotografie a z předválečného surrealismu se jedná o kontemplativní krajiny francouzsko-britské malířky Anny Keen. Tuto revizi surrealismu lze sledovat i v díle Jonathona X. Coudrilla, či v portrétní tvorbě Raoofa Haghighiho, v tomto žánru již několikanásobně oceněného. Na tradiční proud britské figurální malby navazuje William Balthazar Rose, již etablovaný v řadě státních sbírek, a vedle něj i Joe Machine, umělec, kterého k dnešnímu projevu formovalo divoké prostředí barů a doků severního Kentu, či stuckistka Ella Guru. Ironickými komentáři předválečné avantgardy se zabývá Eamon Everall svými neokubistickými kompozicemi. Zcela odlišná, a technicky nejpozoruhodnější, jsou díla Chrise Parkse. Jeho abstraktní kompozice zachycují mikroskopické momenty dění v kapalinách.

Josef Záruba-Pfeffermann, kurátor

Sobota – neděle 14–18 hod.
5. a 6. 5. je galerie zavřena.
Další termíny po předchozí domluvě na art@cernalabut.cz

The United Kingdom has played a pivotal role in the evolution of fine ATS after World War II. It still benefits from its status of a former empire, where London sometimes seems far closer to New York or Toronto than to Paris. This worldwide straddle was also the determining factor in the post-war dominance of the fine arts by a number of prominent artists, among them Francis Bacon – one of the most celebrated painters of the twentieth century. The 1970s and 1980s saw an enormous increase in the amount of various conceptual movements in London, making it once again a European art metropolis whose legacy is evident in the renewed interest in painting as well as in striking efforts to revisit older artistic methods.

In cooperation with Edward Lucie-Smith, a leading British art critic as well as an active artist, Art Lines has prepared an interesting glimpse into the contemporary British art scene. The exhibition eatures the works of eleven remarkable solitaries as well as highly features and respected artists who generally fall outside the popular and favoured modern movements and have not forsaken the elementary ability to convey.

The core of the ensemble comprises of the familiar names of the founders of Stuckism – Charles Thomson or Paul Harvey – whose works have already been on display in the Černá Labuť Art & Event Gallery. Furthermore, new faces are presented as well. One of them is the French-British artist Anna Keen and her contemplative landscape paintings, representing authors reflecting both photography and pre-war surrealism. Surrealism is also revisited in the works of Jonathon X. Coudrille as well as in the portraits by Raoof Haghighi, the recipient of multiple awards in this particular genre. William Balthazar Rose, an artist already established in a number of collections, Joe Machine (whose present expression was formed in the wild bars and docks of North Kent), or the Stuckist Ella Guru – they all follow in the footsteps of traditional British figure painting. Eamon Everall pursues the ironic commentaries of pre-war avant-garde through his neo-cubist compositions. The technically remarkable abstract works of Chris Parks offer a completely oferent point of view by capturing micr oscopic events in fluids.

Josef Záruba-Pfeffermann, curator

Saturday – Sunday 2–6 pm
5. and 6. 5. closed.
Other dates upon request in advance, via e-mail art@cernalabut.cz

O AUTORECH /ABOUT THE ARTISTS

Anna Keen (1968) – Léčivá samota krajin se rozpouští ve vzpomínky. Oslovuje ty, kteří s láskou vzpomínají na podzimní stmívání.

The restorative solitude of landscapes dissolve into memories, speaking to those who think back to autumn sunsets with love.

Eamon Everall (1948) – Ironický komentátor kubismu. Zátiší s dýmkou či ovocem hraje všemi barvami, jako kdyby Picasso vykouřil jointa.

Ironic commentator of Cubism. Still life with pipe or fruit is bursting with colours, as if Picasso smoked a joint.

Edward Lucie-Smith (1933) – Velký guru současného britského umění, který je také nočním chodcem, fotografem náhodných pouličních situací.

A great guru of contemporary British art who is also a night walker, a photographer of random situations on the street.

Ella Guru (1966) – Upíří mrouskání v nočním baru zachycuje obdivovatelka Punk Victorian i Caravaggiova barokního šerosvitu.

Vampires in heat in a late night club, captured by an admirer of Punk Victorian as well as Caravaggio‘s baroque tenebrism.

Charles Thomson (1953) – Prvotní banalita osloví rafinovanou kompozicí. Expresionistické barvy podtrhují podvědomé rozpory dětských tvarů.

Initial banality captivates through sophisticated composition. Expressionist colours highlight the familiar conflicts of child-like shapes.

Chris Parks (1971) – Všestranný umělec se podílel na trojnásobném oscarovém vítězství za speciální filmové efekty. Své zkušenosti z filmu zachycuje v jedinečných kreacích z pohybu světel.

A versatile artist, who contributed to a triple Oscar win for visual effects. He captures his film-making experience in Unixe creations with moving lights.

Joe Machine (1953) – Pěsti grázlů smrdí hřbitovem. Joe Machine v nich cítí i vůni domova. Divoké prostředí umělcova dětství se stalo jeho věčnou inspirací.

The fists of thugs smell of death. For Joe Machine, they also carry the scent of home. The wild environment of the artist’s childhood became his eternal inspiration.

Jonathon X. Coudrille (1945) – Nevstoupíš dvakrát do téže řeky, ani se ti nezdá dvakrát o stejně rozteklém ciferníku. Surrealismus je věčným zdrojem sebepoznání, tentokrát u doverských útesů.

You cannot step into the same river twice and you cannot dream of the same melted dial twice. Surrealism is an eternal source of self-recognition, this time by the Cliffs of Dover.

Paul Harvey (1960) – Obdivovatel české avantgardy, který ale dokáže diváky rozčílit i citací Alfonse Muchy. Praha je Harveymu druhým domovem. Doufejme, že se stane druhým domovem i jeho dílu.

An admirer of Czech avant-garde who can, however, also make spectators angry by citing Alfons Mucha. Prague is a sekond home to Harvey. Let us hope that it becomes a second home to his work as well.

Raoof Haghighi (1977) – Samouk, který dospěl k renesanční dokonalosti. Držitel ocenění za portrétní tvorbu, která využívá kompozice starých mistrů v současném kontextu.

Self-taught and matured to renaissance perfection. Award winner for his portraiture work that uses painting compositions of old masters in a contemporary context.

William Balthazar Rose (1961) – Muž mnoha řemesel – ceněný architekt, vizionář i malíř. Jeho symbolické obrazy kuchařů a pierotů působí jako výjevy z divadelního představení.

The man of many crafts: a highly regarded architect, visionary and painter. His symbolic paintings of cooks and Pierrots give the impression of a scene fr om a theatre play.