od 12. 6. 2020

Petr Písařík – Jestli chceš být originální, stačí nelhat

O AKCI A AUTORECH

Petr Písařík se narodil 21. listopadu 1968 v Jindřichově Hradci, žije a pracuje v Praze. Na pražské Akademii studoval v letech 1987 až 1994, v porevoluční době v ateliérech Milana Knížáka, Stanislava Kolíbala a Aleše Veselého. Zejména práce v Kolíbalově ateliéru měla pro Písaříka zásadní význam. Na české scéně na sebe výrazně upozornil od počátku 90. let, zprvu jako člen někdejší sociálně objektové skupiny Pondělí a také jako jeden z umělců legendární pražské soukromé Galerie MXM. Objevil se také na řadě výstav v zahraničí, z nichž zmíním alespoň D’une génération a l’autre v Muzeu moderního umění města Paříže z roku 1992. Poslední velká samostatná Písaříkova výstavní exhbice proběhla poměrně nedávno v renomované pražské Galerii Rudolfinum.

Písaříkův pražský ateliér, ať už se nachází kdekoliv, bývá středobodem společenského zájmu, ostatně Písaříkova díla obráží společenský designový ruch a reagují na proměnlivou vizuálnost globální civilizace. Petrova práce se rozpíná v hájemství abstrakce, které je syceno jak impulsy ze světa klasického moderního umění, tak z popkultury, z módního průmyslu, ze světa značek a různých aktuálních a aktualizovaných módních vln. Vytváří kompozice, jejichž základ bysme asi hledali v geometrických tendencích, ty však všemožně narušuje, a tak dohledává maximální možnosti vizuality. Vedle barev proto používá i jiné materiály. Svá díla vytváří formou vrstvení, a to jak ve významovém, tak formálním smyslu.

Druhá linie Písaříkovy tvorby vychází z jeho plastické zkušenosti – vždyť je vystudovaným sochařem u renomovaných a umělecky tak rozdílných uměleckých „značek“ 60. let, jaká jména Kolíbal i Veselý reprezentují. Tvoří tedy také prostorové artefakty, které však nezapírají malířský přístup, a opačně také jeho malířsví je prostorovostí infikováno. Ve svém důsledku pak bývají Písaříkovy výstavy prokomponovanou architektonicko-malířskou instalací. Nebývalo tomu tak vždycky, vždyť Písaříkův vstup do světa umění se v 90. letech odehrával ve formě plastik či objektů, napojených ovšem vždy na nějakou sociální skutečnost. Ona sociálnost, tedy vazby na okolní vizuální svět, Petrovi zůstala i s přechodem na malbu, která posléze v jeho díla dominovala a je stále hlavním umělcovým vizuálním výstupem. Petrovi přitom přirozeně nejde jen o estetickou rovinu obrazového sdlení, jeho práce mají minimálně dvě roviny, možná i disonantní, kdy vedle jisté krásy současných vizuálních imputů se umělec zabývá i jejich smyslem či jistou mírou kritiky. Ne nadarmo se Petrova výstava v Galerii Černá labuť jmenuje výrokem, který si Petr vypůjčil od malíře Vladimíra Skrepla: Jestli chceš být originální, stačí nelhat.

Martin Dostál, kurátor

ABOUT THE EXHIBITION AND THE ARTISTS

Petr Písařík – If you want to be original, not lying will simply do the job

Petr Písařík was born on 21 November 1968 in Jindřichův Hradec. He lives and works in Prague. In 1987–1994 he studied at the Academy of Fine Arts in Prague, in the post-revolution period his studies took place in the studios of Milan Knížák, Stanislav Kolíbal and Aleš Veselý. His work in Stanislav Kolíbal’s studio had a particularly great importance for him. He drew significant attention on the Czech scene in the early 1990s, initially as a member of a former social object group called Monday and then as of the artists of MXM Gallery, a legendary private gallery in Prague. He was also present in a number of exhibitions abroad, e.g. D’une génération and l’autre at the Museum of Modern Art of Paris in 1992. His last large independent exhibition has taken place recently in the renowned Prague Rudolfinum Gallery.

Wherever located, Písařík’s studio in Prague tends to be the focus of social interest; after all, Písařík’s works reflect social design activities and respond to the changing visuals of global civilization. His work expands within the preserve of abstraction which draws from the impulses coming from the world of classical modern art as well as from pop culture, fashion industry, the world of brands and from various current and updated fashion waves. He creates compositions whose basis might be found in geometric tendencies; however, he disturbs them deliberately in every way possible, and thus seeks maximum possibilities for visualization. He also uses other materials besides colours. He creates his works using layering, both in terms of meaning and form.

Písařík’s other line of work is based on his experience with sculpture – after all, he is a sculptor who studied at the renowned and artistically different “brands” of the 1960s, represented by the names of Kolíbal and Veselý. Therefore, he also creates spatial artworks which do not deny a painter’s approach and, on the other hand, his paintings are influenced by spatiality. As a result, Písařík’s exhibitions tend to be thoughtful architectural and painting installations. This was not always the case as Písařík’s entry into the world of art took place in the 1990s in the form of sculptures or objects always connected to a social reality. The sociality, i.e. the links to the surrounding visual world has remained in his artwork even after his switch to painting which later dominated his work and is still the artist’s main visual output. Of course, Písařík is not only concerned with the aesthetic level of visual communication; his work has at least two levels, perhaps even dissonant where the artist also deals with their meaning or a certain level of criticism in addition to a certain beauty of contemporary visual inputs. It is not for nothing that Petr’s exhibition in the Černá labuť Art and Event Gallery is called according to the statement that Petr has borrowed from the painter Vladimír Skrepl: Jestli chceš být originální, stačí nelhat (If you want to be original, not lying will simply do the job).

Martin Dostál, curator

[121]